Polský Nikifor převálcoval všechny na festivalu ve Varech
Autor: Tetrix <tetrix(at)jarovnet.org>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 11. 07. 2005Film Můj Nikifor si v Karlových Varech odbyl svoji zahraniční premiéru a hned se mu podařilo vystřelit až na stupně vítězů.
Úterní večer na filmovém festivalu v Karlových Varech jsme si rozhodli zpříjemnit polským filmem Můj Nikifor. Název nám přišel dost divný, tak jsme si řekli, že ten film prostě už kvůli tomu musíme vidět. Navíc to byl jeden z mála filmů, na který jsme ještě v pondělí odpoledne sehnali lístky. Já sám jsem se ale dostal na projekci jen díky svojí akreditaci, lístek jsem totiž přenechal kamarádce :) Toho, kdo nemá lístek, ale má akreditaci, pustí pořadatelé do sálu, pokud je ještě volno. Už půl hodiny před začátkem se ovšem před Velkým sálem hotelu Thermal tlačil dav filmových fanoušků. Nakonec to dobře dopadlo a já jsem usedl na krásné místo uprostřed zadní části přízemí sálu.
Film přišel divákům představit jeho režisér Krzysztof Krauze spolu s celým filmovým štábem. Vždyť to také byla filmová premiéra v zahraničí. Krzysztof je sympatický člověk, nejdřív představil členy svého štábu, pak všechny pobavil skvěle podaným vtipem o Franzi Josefovi a Sarajevu a nakonec představil hlavní postavu Nikifora. Bylo nám divné, že překladatelka stále mluví o hlavním hrdinovi v ženském rodu, až pak jsme si uvědomili, že hlavní roli osmdesátiletého malíře Nikifora hraje ve skutečnosti žena.
Krystyna Feldman se na premiéru dostavit nemohla, neboť měla prý náročnou sezónu v divadle. Na závěr festivalu však přijela a odvezla si rovnou cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Příběh Mého Nikifora je natočen podle skutečného příběhu skutečného malíře. Odehrává v době hluboké totality v polském lázeňském městě Krynice. Nikifor je tvrdohlavý starý malíř, bez domova, bez přátel. Potuluje se městem, a když vyžebrá nějaký zlotý, koupí si barvy a maluje své "naivní" obrázky. Aby nebyl stále lidem na očích, rozhodne místní socialista, že Nikifor bude "tvořit" v ateliéru akademického malíře Wlosinského. Marian Wlosinski má hodnou manželku, dvě malé dcery a kreslí portréty Leninů, Stalinů a pečlivě vybarvuje rudé hvězdy na transparentech pro prvomájové průvody. Přítomnost nemocného Nikifora v ateliéru se mu zpočátku vůbec nelíbí, ale nakonec souhlasí, neboť je mu za odměnu přislíbena možnost přestěhování se s celou rodinou do Krakowa.
Malíř Marian Wlosinski je vcelku bezcharakterní člověk. Proto se také jeho život začně postupně sesouvat jak domeček z karet, když se s ním rozejde manželka a odejde od něj i s dětmi. Celá Krynice ho pomlouvá, jeho bývalý učitel na akademii ho při setkání vůbec nepoznává... Aby se Marian Nikifora zbavil, rozhodne se podepsat se pod jeho opatrovnictví a násilím ho odveze do sanatoria. Čeká, že tam Nikifor zemře. Tvrdohlavý Nikifor se však uzdraví a Marian se o něj pak musí dál starat až do konce života. Marianův sen o Krakově postupně bledne, až zmizí úplně. Nikifor se nastěhuje k Marianovi domů a mezi oběma "malíři" se postupně vybuduje silné pouto a začnou se oba navzájem uznávat a mít rádi. Nikifor slaví úspěchy na výstavách svých obrazů a Marian jen jde v jeho stínu, nosí Nikifora do schodů galerie, když nejede výtah. Na závěr filmu, jak jinak, Nikifor umírá. Ne však hned naporvé, ale až po roce napodruhé :) I tímto gestem režisér podtrhuje tvrdohlavost hlavního hrdiny.
Celý film se krásně sleduje. Příběh plyne stále kupředu, všechny scény jsou záživné a nudit se rozhodně nebudete. Nečekejte však žádné "akční" scény, spíše se připravte na velkou dávku skvělého situačního humoru a perfektní herecký výkon Krystyny Feldmanové v roli hlavního hrdiny Nikifora.
Můj Nikifor vyhrál Křišťálový glóbus za nejlepší film 40. mezinárodního festivalu v Karlových Varech, dále cenu za nejlepší režii a také cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Takový příval cen jednomu filmu jistě nikdo nečekal, ale bylo vidět, že tvůrci, diváci i herci mají z ocenění obrovskou radost a jsou velice vděční jak všem divákům tak porotě.
Jestli vás předchozí řádky nalákaly, máte možnost film vidět na Ozvěnách festivalu, které probíhají od 9.7. v pražském klubovém kině Aero. Film půjde do distribuce do dalších kin, například 19.7. ho budou od 18.00 hrát v kině Světozor.
Úterní večer na filmovém festivalu v Karlových Varech jsme si rozhodli zpříjemnit polským filmem Můj Nikifor. Název nám přišel dost divný, tak jsme si řekli, že ten film prostě už kvůli tomu musíme vidět. Navíc to byl jeden z mála filmů, na který jsme ještě v pondělí odpoledne sehnali lístky. Já sám jsem se ale dostal na projekci jen díky svojí akreditaci, lístek jsem totiž přenechal kamarádce :) Toho, kdo nemá lístek, ale má akreditaci, pustí pořadatelé do sálu, pokud je ještě volno. Už půl hodiny před začátkem se ovšem před Velkým sálem hotelu Thermal tlačil dav filmových fanoušků. Nakonec to dobře dopadlo a já jsem usedl na krásné místo uprostřed zadní části přízemí sálu.
Film přišel divákům představit jeho režisér Krzysztof Krauze spolu s celým filmovým štábem. Vždyť to také byla filmová premiéra v zahraničí. Krzysztof je sympatický člověk, nejdřív představil členy svého štábu, pak všechny pobavil skvěle podaným vtipem o Franzi Josefovi a Sarajevu a nakonec představil hlavní postavu Nikifora. Bylo nám divné, že překladatelka stále mluví o hlavním hrdinovi v ženském rodu, až pak jsme si uvědomili, že hlavní roli osmdesátiletého malíře Nikifora hraje ve skutečnosti žena.
Krystyna Feldman se na premiéru dostavit nemohla, neboť měla prý náročnou sezónu v divadle. Na závěr festivalu však přijela a odvezla si rovnou cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Příběh Mého Nikifora je natočen podle skutečného příběhu skutečného malíře. Odehrává v době hluboké totality v polském lázeňském městě Krynice. Nikifor je tvrdohlavý starý malíř, bez domova, bez přátel. Potuluje se městem, a když vyžebrá nějaký zlotý, koupí si barvy a maluje své "naivní" obrázky. Aby nebyl stále lidem na očích, rozhodne místní socialista, že Nikifor bude "tvořit" v ateliéru akademického malíře Wlosinského. Marian Wlosinski má hodnou manželku, dvě malé dcery a kreslí portréty Leninů, Stalinů a pečlivě vybarvuje rudé hvězdy na transparentech pro prvomájové průvody. Přítomnost nemocného Nikifora v ateliéru se mu zpočátku vůbec nelíbí, ale nakonec souhlasí, neboť je mu za odměnu přislíbena možnost přestěhování se s celou rodinou do Krakowa.
Malíř Marian Wlosinski je vcelku bezcharakterní člověk. Proto se také jeho život začně postupně sesouvat jak domeček z karet, když se s ním rozejde manželka a odejde od něj i s dětmi. Celá Krynice ho pomlouvá, jeho bývalý učitel na akademii ho při setkání vůbec nepoznává... Aby se Marian Nikifora zbavil, rozhodne se podepsat se pod jeho opatrovnictví a násilím ho odveze do sanatoria. Čeká, že tam Nikifor zemře. Tvrdohlavý Nikifor se však uzdraví a Marian se o něj pak musí dál starat až do konce života. Marianův sen o Krakově postupně bledne, až zmizí úplně. Nikifor se nastěhuje k Marianovi domů a mezi oběma "malíři" se postupně vybuduje silné pouto a začnou se oba navzájem uznávat a mít rádi. Nikifor slaví úspěchy na výstavách svých obrazů a Marian jen jde v jeho stínu, nosí Nikifora do schodů galerie, když nejede výtah. Na závěr filmu, jak jinak, Nikifor umírá. Ne však hned naporvé, ale až po roce napodruhé :) I tímto gestem režisér podtrhuje tvrdohlavost hlavního hrdiny.
Celý film se krásně sleduje. Příběh plyne stále kupředu, všechny scény jsou záživné a nudit se rozhodně nebudete. Nečekejte však žádné "akční" scény, spíše se připravte na velkou dávku skvělého situačního humoru a perfektní herecký výkon Krystyny Feldmanové v roli hlavního hrdiny Nikifora.
Můj Nikifor vyhrál Křišťálový glóbus za nejlepší film 40. mezinárodního festivalu v Karlových Varech, dále cenu za nejlepší režii a také cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Takový příval cen jednomu filmu jistě nikdo nečekal, ale bylo vidět, že tvůrci, diváci i herci mají z ocenění obrovskou radost a jsou velice vděční jak všem divákům tak porotě.
Jestli vás předchozí řádky nalákaly, máte možnost film vidět na Ozvěnách festivalu, které probíhají od 9.7. v pražském klubovém kině Aero. Film půjde do distribuce do dalších kin, například 19.7. ho budou od 18.00 hrát v kině Světozor.