Dva tipy na exotické výlety a zároveň dva odlišné pohledy na svět

Při posledním cestování prstem po mapě jsem zabrousil na dvě místa na Zemi, na která je téměř nemožné se dostat. Do prvního místa se téměř nedostanete díky naprosté politické izolaci, do druhé destinace zase pro její drsné podmínky a odtrženost od civilizace. Pojeďte se aspoň virtuálně podívat nejdříve do hlavního města Severní Koreje a v druhém výletě na odlehlý ostrov Jan Mayen v Severním ledovém oceánu. Třeba tím pro sebe objevíte důvod k zamyšlení se nebo novou cestovatelskou výzvu!



Severní Korea je země, kde vládne naprosto totalitární režim, v jehož čele navíc stojí diktátor, jehož kult osobnosti je doveden k naprosté „dokonalosti“. Země je vůči okolí uzavřená a ven do okolního světa nepronikne téměř žádná informace. Obyvatelé žijí v neprůhledném akváriu a jediné čemu věří je, že všude v okolních zemích je bída, utrpení a smrt a jen oni, Severokorejci, se mají dobře. Zároveň naprosto neuvěřitelným způsobem zmanipulovaní uctívají kult prezidenta Kim Čong-ila, fanatickým způsobem, jakému se chce jen těžko uvěřit.

Jediné informace ze Severní Koreje získáváme ze špionážních satelitů (jak tomu bylo například při nedávném obrovském výbuchu vlaku v Jongčchonu v dubnu 2004), oficiálních zpráv severokorejské agentury KCNA (na jejichž pravdivost se však nelze spolehnout, agentura informovala o nedávném podzemním jaderném testu v Kildžu v říjnu 2006, který nakonec potvrdila ruská rozvědka, výbuch vlaku v r.2004 agentura tajila). Mezi zdroje především potvrzující nebo vyvracející zprávy patří i SMS zprávy posílané z mobilních telefonů, které chytají signál z čínských vysílačů poblíž severokorejské hranice (využívání mobilní sítě stejně tak jako vlastnictví automobilu jsou v Severní Koreji běžnému občanu odepřeny). Často nejstrašnější informace o praktikách severokorejského režimu se dozvídáme ze svědectví lidí, kterým se podařilo ze země uprchnout. Velice výjimečně se podaří propašovat i obrazový materiál, pro jehož pořízení riskovali lidé smrt. Jen tak mohly být potvrzeny zprávy o děsivých podmínkách v existujících koncentračních táborech v Jodaku.

Když jsem letos na jaře narazil na nabídku cestovní kanceláře, která nabízí zhruba týdenní zájezd do této země, byl jsem dost překvapený a zaskočený. Za zhruba padesát tisíc korun můžete do „akvária“ nahlédnout jako běžný turista. Můžete zhlédnout severokorejskou propagandu s místním průvodcem, který vám ukáže jen místa, která režim svému okolí ukázat chce. Neukáže vám vesnice, kde přežívají podvyživení lidé, neukáže vám mrtvoly ležící bez povšimnutí na ulicích, neukáže vám koncentrační tábory a věznice, uhelné doly na severu země, kde se podle odhadů nachází v nelidských podmínkách až 200 tisíc politických vězňů.

Jak moc je smysluplné jezdit do takovéto země jako „turista“ a vysokými poplatky přispívat vládnoucímu režimu? Poplatek turisty je sice v porovnání s výkupným, které platí Severní Koreji vyspělé země, nebo částkám zadržovaným na severokorejských bankovních účtech v Macau zanedbatelný. Ale tady jde přece o princip, že pokud s něčím nesouhlasíme, nebudeme to podporovat. Vydat se jako turista, bez hlubších znalostí politologického a ekonomického kontextu do této země je podle mě bezcharakternost a snobství. Bezcharakternost proto, že každý zahraniční turista principiálně podpoří tamní režim a navíc na sebe nechá dobrovolně propagandisticky působit. A snobství to bude o to nechutnější, pokud výsledkem bude jen nevěřícné kroucení hlavou a sdělování zážitků po návratu z výletu typu „koukejte, to byste nevěřili co jsem tam viděl“. Některá domácí videa z dílny polské „turistické“ výpravy beznadějnost takového typu výpravy jen podtrhují.

Zpráva dle ČTK a CNN o výbuchu v Jongčchonu
http://www.novinky.cz/03/05/31.html

Zpráva na základě informací ČTK a BBC o severokorejském jaderném testu v Kildžu
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/severni-korea-vyzkousela-prvni-jadernou-bombu_97827_irkjf.html
Polemika a konspirační teorie dle Britských listů
http://www.blisty.cz/2006/10/11/art30690.html

Dvouapůlminotové video z dokumentu CNN o Severní Koreji (v angličtině)
http://www.youtube.com/watch?v=2TNM5DpKyms

Nabídka „poznávacích“ zájezdů do Severní Koreje
http://www.esotravel.cz/poznavaci/severni-korea/severni-korea/


Kdysi dávno mi někdo tvrdil, že Československo mělo v minulém století získat svůj vlastní ostrov v severním ledovém oceánu. Představa naší prvorepublikové vnitrozemské zemičky, která má kromě Zakarpatské Ukrajiny i svůj vlastní ostrov za polárním kruhem (s rozlohou zhruba dnešní Prahy) byla vzrušující. Tajemné jméno ostrova znělo Jan Mayen.

Dnes si nemyslím, že na tom tvrzení tehdy bylo něco pravdy. Ostrov objevili pravděpodobně mořeplavci již v šestém století. Existuje legenda, že ostrov objevil irský mnich Brendan. Ten popisuje, že se v ledově pusté krajině přiblížil k černému ostrovu, který byl celý v plamenech a všude kolem byl neskutečný hluk a rachot. Podle legendy si mnich myslel, že objevil vstupní bránu do pekla. Pravděpodobně byl však pouze svědkem výbuchu dodnes činné sopky na ostrově Jan Mayen, pojmenované později vulkán Beerenberg. Ostrov byl pojmenován po křestních jménech holandského mořeplavce, který k ostrovu doplul v roce 1614. Krom něj se v sedmnáctém století k ostrovu několikrát přiblížili angličtí i francouzští lovci velryb, kteří ostrov pojmenovali každý po svém, např. Trojice, Richelieu či Isabella. Po tom, co jedna z loveckých expedicí vymřela na kurděje a grónský druh velryb byl téměř vybit, průzkumy této části oceánu ustaly a jméno Jan Mayen se udrželo.

Domněnka o tom, že ostrov měl připadnout Československu, má možná své racionální základy ve faktu, že první úspěšnou průzkumnou výpravu na ostrov podniklo koncem 19. století tehdejší Rakousko-Uhersko. Skupina složená z geologů, botaniků, meteorologů a umělců pobývala na ostrově od roku 1882 do roku 1883 a měla za úkol zabývat se astronomickými pozorováními, topografickým mapováním ostrova, zkoumáním ledovců, meteorologickými měřeními, zkoumáním polární záře a zemského magnetismu, flórou, faunou a geologií. Expedice byla jedním z výsledků několika polárních konferencí, které tehdy podnítil císař František Josef a sponzoroval hrabě Hans von Wilczek. Rakousko-Uhersko bylo tehdy evropskou mocností a bylo otázkou prestiže takovou polární výpravu uskutečnit. Na mapách zůstávalo v oblasti severního ledového oceánu stále mnoho bílých míst a navíc touto v té době velice technicky i logisticky náročnou výpravou říše potvrdila svoje postavení námořní velmoci. Výprava měla být také přípravou na dobytí severního pólu.

V třicátých letech dvacátého století ostrov připadl Norsku, které zde vytvořilo meteorologickou základnu. Za druhé světové války postavili na ostrově americký radar, který měl odhalovat německé vysílače umístěné v Grónsku. I přes obsazení pevninského Norska Němci za druhé světové války zůstal ostrov Jan Mayen nedotčen.

Dnes je ostrov obýván asi desetičlennou posádkou základny ve složení velitel, lékařka, 4 meteorologové, 4 specialisté na navigační technologii, kteří kromě svého povolání zajišťují kompletní chod základny. Jelikož radarová základna dálkové navigace LORAN-C spadá pod dohled NATO, jediná přistávací dráha na ostrově slouží výhradně k vojenským účelům. Neexistuje také žádné pravidelné lodní spojení mezi základnou Olonkin a okolním světem a na ostrově není vybudovaný žádný přístav. Česká expedice na ostrov Jan Mayen Polárka však zakotvila svoji plachetnici na „pláži“ v Mroží zátoce a na ostrově se vylodila. Návštěvník může zůstat na ostrově bez předchozího povolení maximálně 24 hodin, pokud plánujete zůstat déle, musíte si předem vyřídit povolení na policii v norském městě Bodø, které je k ostrovu geograficky nejblíže. Personál meteorologické stanice na svých webových stránkách upozorňuje, že není v žádném případě vybaven na to, aby pomáhal návštěvníkům ostrova. Zprávy z expedice lodi Polárka z roku 2004 však mluví zcela jinak, stanice poskytla potravu i možnost koupele v teplém bazénku.

Krajina ostrova je úchvatná. Dominantou severní části ostrova je 2277m vysoká, ledovcem pokrytá sopka Beerenberg, nejsevernější vulkán na světě. Během letních měsíců je země porostlá mechem a lišejníky. Vyskytují se zde také malé rostlinky, které jsou schopny přežít drsnou zimu (teploty klesají až k -30°C, ale například dnes se teplota na ostrově pohybuje mezi -2°C až 9°C). Mezi atrakce ostrova patří dvojdenní výstup na ledovec, návštěva meteorologické základny a projížďka kolem ostrova a jeho fotogenických zátok a ledovcových splazů. Dopravit se na tento osamocený ostrov, ležící mezi Islandem, Grónskem a Norskem je pro cestovatele obrovskou výzvou. Plavba ze severoislandského Akureyri může trvat dva až tři dny. V letních měsících by se dalo na ostrově s dostatkem zásob bezproblémů přežít. Uspokojení z překonání svých možností a potěšení z toho, že jste se dostali až na takto vzdálené a drsné místo na zemi, vás dokáže obrovsky motivovat.

Fotoreportáž z expedice lodi Polárka v létě roku 2004
http://www.polarka.com/lide/mayen.html

Oficiální stránky ostrova s informacemi pro návštěvníky (anglicky a norsky)
http://www.jan-mayen.no/visit.htm

Itinerář cestovní kanceláře, která pořádá dvoutýdenní expedici na ostrov (norsky)
http://www.ecoexpeditions.no/westernguide/janmayen/janmayen.htm

Článek zpracovávající dostupné informace o expedici v letech 1882/3
http://www.bmlv.gv.at/truppendienst/ausgaben/artikel.php?id=336